vyhledávání

e.shop

Literární klub

29/6/2010

Textil v lidové tvorbě/ Textile Folk Art
Lidové umělecké textilie v Čechách a na Moravě

„Není na světě mnoho zemí a národů, které by se mohly ještě dnes pyšnit takovým bohatstvím lidového umění jako Československo a jeho národy. Nesmírné bohatství, nekonečná měnivost tvarů, tu rozjásané, jinde zase tlumené barvy, podivuhodná vyváženost a jemnost práce získaly umění českého a slovenského lidu obdiv u všech, kteří se s ním někdy setkali.“

Prezentovat toto bohatství náležitým způsobem a zprostředkovat jeho poznání širšímu publiku, v tomto případě zahraničnímu, měla za cíl publikace, kterou pro londýnské nakladatelství Artia uspořádal a odborným textem opatřil etnograf Antonín Václavík (1891-1959) a která vyšla v roce 1956 v anglické, francouzské a německé verzi.
V roce 2005 vydalo nakladatelství Atelier IM Luhačovice reedici stěžejního Václavíkova díla Luhačovské Zálesí. Když našla autorova dcera Iva Drápalová v roce 2007 víceméně náhodou do té doby nezveřejněnou českou verzi rukopisu Textilu v lidové tvorbě, rozhodli se v nakladatelství pro reedici také tohoto díla, tentokrát v jazyce, ve kterém sice bylo původně koncipováno, ale nikdy nevyšlo. Toto druhé vydání, zahrnující vedle české verze textu také původní anglickou stať, vyšlo v roce 2009, u příležitosti padesátého výročí autorova úmrtí.

Českou a anglickou verzi úvodního odborného textu doplňují dvě resumé – německé a francouzské – přičemž součástí obou je také podrobný seznam popisků barevných i černobílých fotografií obrazové části a také seznam autorů fotografií a archivů a muzeí, z nichž fotografie textilií pocházejí.
Knihu uzavírá spolu s několika fotografiemi z autorova rodinného alba doslov věnovaný genezi publikace a osobě profesora Václavíka. Vzhledem k časovému odstupu obou vydání nechybí ani editorská poznámka shrnující zásady, jimiž se editoři při úpravách textu řídili.

Jelikož se jedná o obrazovou publikaci, která měla ve svých cizojazyčných verzích sloužit jako prezentace toho nejlepšího z oblasti lidových vyšívaných textilií v Čechách a na Moravě, tvoří stěžejní část na tři stovky převážně černobílých fotografií detailů výšivek, součástí krojů i užitkového textilu z mnoha regionů Čech, Moravy a Slezska. Díky kvalitě reprodukcí i výběru toho nejlepšího, co bylo resp. je uloženo v našich muzeích, můžeme obdivovat krásu výšivek a řemeslnou zručnost jejich tvůrců.

V úvodní stati však autor čtenáře nabádá, aby nevnímal tyto textilie pouze jako umělecké předměty, ale jako artefakty, které vznikaly z bytostné potřeby tvůrce či tvůrců a plnily různé funkce: „U kolébky nejstaršího lidového umění stála práce. V uměleckém díle člověk ztělesnil svoje vidění světa. A je přirozené, že u člověka, jehož všechno snažení bylo obráceno k uhájení holého života, bylo i umění záhy postaveno do služeb boje o dostatek potravy. Fantastický lovecký, pastýřský nebo zemědělský obřad začleňuje lidové umění do služeb magického, nereálného zajišťování zdaru v práci a v životě. Člověk starších epoch nezajišťoval svou existenci jen namáhavou prací; tváří v tvář nepochopitelným přírodním silám, děsným svou ničivou silou, vydán náhodě, pokud jde např. o úlovek, obracel se ve své bezradnosti též k iracionálním prostředkům, k magii, kultu, věštění. Vytvořil si obřady, jež zanechávaly své stopy nejen v umění výtvarném, ale i slovesném, zpěvním a pohybovém. Obrazem slunce a měsíce, zvířete nebo rostliny, tanečním pohybem útočícího lovce nebo žnoucího rolníka chtěl přivolat kýžený výsledek svého úsilí: dostatek zvěře, bohatství úrody, přízeň nebeských těles, odedávna spojovaných s blahem lidstva.“ Začneme-li si podrobněji všímat motivů objevujících se na výšivkách, otevírá se nám možnost nahlédnout za jejich čistě dekorativní charakter a začít v nich „číst“. U některých motivů je to jistě snadnější než u jiných, neboť v průběhu času docházelo k posunům ve významu i ve ztvárnění motivu. Z tohoto pohledu je Václavíkův text napínavým pátráním po významu motivů i po vlivech, které se na utváření lidového ornamentu podílely. Právě množství vlivů a kontextů, které na jednotlivé motivy působily, určuje autorovu metodiku – dle jeho názoru není možné při výkladu a čtení motivů uplatňovat pouze jednu teorii a aplikovat ji obecně: „Struktura ornamentu je však složitá, tak složitá, že ji nemůžeme změřit strnulým měřítkem předpojaté školy. Historická cesta lidového umění byla tak spletitá, že můžeme postihnout její křivolakost jenom tehdy, když budeme bez zřetele k různým starým etnografickým teoriím obezřetně rozebírat prvky ornamentu tak, jak se nám ukazuje.“ Tento přístup poskytuje autorovi dostatek volnosti k tomu, aby mohl sledovat jednotlivé motivy v různých druzích lidového umění, jejich proměny v čase, specifika jejich výskytu v různých regionech či dokonce zemích, a aby se pokusil určit, který z vlivů byl pro přijetí a zdomácnění toho kterého motivu rozhodující. Vedle motivů magických či kultovních, spojených s obřady majícími za cíl zajistit dobrou úrodu či zdraví lidí i dobytka, jsou to motivy spojené s milostným citem a se zásadními událostmi v životě člověka, jako je vstup do dospělosti, manželství, zrození a úmrtí. S jednotlivými motivy a ornamentem jako takovým je spojena i otázka stylu, který – jak autor konstatuje – u nás co do formy i barev náleží jak do oblasti západní, charakterizované „realistickým vinutým ornamentem“, tak východní, založené spíše geometricky.

Vedle ornamentiky se autor zabývá také barevností lidového textilu, otázkou stejně komplexní a zajímavou jakou je problematika jednotlivých motivů. Věnuje se tomu, jaký byl vztah lidu k jednotlivým barvám, jak se tento vztah v čase měnil, jaké byly regionální rozdíly v použití barev a jaké další vlivy na užití barev v lidovém textilu působily.

V další části popisuje používané materiály a také druhy zdobených textilií – především vybavení domácností, např. plachty koutnice a úvodnice, a součásti oděvů či celé kroje. Autor zde opět pátrá po jejich funkci, po rozdílech či styčných rysech podobných textilií z různých regionů. Sleduje vývoj, kdy textilní součásti původně nerozlučně spjaté se zásadními událostmi či obdobími v životě člověka se postupně stávají především ozdobou.

Velmi zajímavý je pohled na tvůrce zdobených textilií, „vyšívače a vyšívačky“. Ze zápisů v kronikách, z písní, lidových zvyků i vyprávění pamětníků vzniká obraz těch, kteří stáli u zrodu skvostů, které přetrvaly nejen je samotné, ale často i více než století od svého vzniku. Dnes vyšívané textilie vnímáme jako vzácnost a vyšívání jako ruční práci především ženskou, autor však popisuje stav koncem devatenáctého a počátkem dvacátého století: „Pro dospělé mládence se někde ročně vyšívala jedna, někdy až dvě čtyřkusové garnitury na košile, počítaje v to i výšivky pro kroj pracovní, pro zámožnější děvčata jedna šestikusová garnitura. Při střízlivém průměrném odhadu pěti dětí v rodině, dostaneme do roka počet pozoruhodný. […] Při tom ovšem náleželo k osobní cti vyšívačky přinést do každé výšivky alespoň maličkost odlišnou od ostatních. […] V některých obcích na Moravě i Slovensku přicházeli vyšívačkám na pomoc svou dovedností i mládenci a mladí mužové, vykrajující jim pro obšívání zlatými i stříbrnými nitěmi z lepenky předkreslené vzory, z nichž některé i sami kreslívali.“ Právě takové informace napomáhají pochopení významu a postavení zdobeného textilu v tehdejším každodenním životě, oživují muzeální artefakty, pomáhají nám vytvořit si plastičtější obraz dob dávno minulých. Na této části textu je také nejvíce patrné, že ačkoli neztrácí ani po padesáti letech na fundovanosti a čtivosti, stává se sám nevyhnutelně historickým dokumentem zachycujícím jak stav etnografického bádání, tak i roli vyšívání jako jedné z technik zdobení lidového textilu v době svého vzniku.

Text Antonína Václavíka doplňuje ještě pojednání Jaroslava Orla Techniky v textilním lidovém umění, věnované materiálům, typům vyšívaných textilií, vyšívacím stehům (součástí textu ji i vzorník více než čtyřiceti z nich), obsahuje i přehled vyšívacích technik typických v jednotlivých českých a moravskoslezských oblastech. Tato část je uzavřena konstatováním: „Krása vzorového bohatství, kompozice, barevnost a mistrné techniky tvoří trvalou hodnotu lidového textilního umění. Jeho techniky, barvy a vzory jsou nevyčerpatelným invenčním zdrojem pro výtvarníky v textilní výrobě.“ Reedice Textilu v lidové tvorbě díky kvalitě zpracování, fundovanému úvodnímu textu a rozsáhlé obrazové části, která vyniká jak technickou úrovní fotografií, tak reprezentativním výběrem lidového textilu z celého území Čech a Moravy, je jistě jednou ze zásadních publikací, které tento zdroj inspirace zpřístupní odborné i laické veřejnosti.
[šp]

 

5/3/2010

Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP) vyhlásil březen MĚSÍCEM ČTENÁŘŮ.

Do akce se zapojila i Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana a nabízí v průběhu celého měsíce bohatý program - besedy s autorkami a autory, čtení z vybraných titulů. 26. března se uskuteční tradiční Noc s Andersenem, pořádaná v uherskohradišťské knihovně již od roku 2000.

BMC_logo.jpg, 521x444, 56.88 KB

2/3/2010

Na stránkách výročních knižních cen Magnesia Litera je možné až do 10. dubna hlasovat v rámci Ceny čtenářů pro knihu vydanou v roce 2009 (v kategorii původní české prózy, poezie a knih pro děti). Vylosované hlasující čeká kniha, výsledky hlasování budou na webových stránkách zveřejněny 30. dubna.

Zdroj: www.magnesia-litera.cz

  

Dům knihy PORTAL (DkP)
Masarykovo nám. 35
Uherské Hradiště 686 01
tel: 572 540 232
e-mail: dum-knihy@portal.uh.cz
Cafe Portal (ve 2. patře DkP)
otevírací doba
po - pá 8.00 - 19.00
so 8.00 - 13.00
ne zavřeno
Realizace Dat • systém Windmill 4.0